"Pokud je touha silnější než strach, vše ostatní jsou jen otravné detaily, které se dají s přehledem zvládnout."
Míša si stejně jako většina žen myslela, že po svatbě bude naprosto přirozeně následovat miminko. Opak byl ale pravdou a po roce vyčerpávajících neúspěchu se s manželem rozhodla neztrácet čas a navštívit reprodukční kliniku. Míša se nakonec dočkala svého šťastného konce a my vám přinášíme její dojemný příběh.
Proč jsi se rozhodla pro IVF?
Vzhledem k tomu, že miminko pro nás dva bylo prioritou, rozhodli jsme se absolvovat IVF proces.
Jak celý proces ovlivnil tvůj osobní, ale i pracovní život?
Pro začátek musím upřesnit, že můj život významně ovlivnila především cesta za miminkem. I když se po nějaké době přidalo IVF, už měsíce předtím pro mě byly psychicky náročné.
Miminko jsem si vždy velmi přála a byla rozhodnutá pro to udělat vše.
Po pár měsících optimistického snažení přišly na řadu všechny babské rady, úprava životního stylu, měření bazální teploty atd. Samotné IVF tedy pro mně byla jen další pomoc na cestě.
V té době jsem měla velmi stresující, časově náročné zaměstnání a přidat do toho vše okolo IVF nebylo vůbec jednoduché.
Můj den poté vypadal třeba tak, že jsem vstávala před 6 ráno, dostala od manžela injekci a pak jela na kontrolu do 60 km vzdáleného IVF centra. V 8 už jsem seděla v kanceláři připravena odvádět výkon.
Co bylo nejtěžší a co tě naopak mile překvapilo?
Nejnáročnější je určitě udržet si psychiku v pohodě. Při plánování rodiny vám každý poradí, ať na to hlavně nemyslíte a užíváte si i tu cestu. Což v případě pravidelných kontrol a injekcí není jen tak.
Mile mě překvapilo, jak byl celý proces velmi dobře organizovaný. Což mi jako člověku, jehož náplní práce je z velké části organizace, přidávalo na klidu.
Pan doktor z IVF centra si s námi na začátku sednul a prošel s námi přesný rozpis jednotlivých úkonů včetně časové osy. Tento kalendář jsme dostali s sebou a tak jsme přesně věděli, co kdy bude následovat. Bylo tak jednodušší si všechny úkony sladit s pracovním kalendářem. Každá návštěva poté obsahovala opět pár minut s koordinátorkou/doktorem, kdy jsme byli informovaní o dalším postupu. A kdybychom i přesto měli nějaké dotazy, mohli jsme se na koordinátorky, i doktora obrátit na telefonu 24/7.
Co ti během cyklu IVF nejvíce pomohlo?
Bez 100% podpory manžela bych určitě IVF absolvovat nechtěla. Jeho optimismus a podpora bylo to, co mně celou dobu drželo nad vodou.
Měla jsem obavy z těžkých chvil, ale ukázalo se, že jsme opravdu dobrý tým. Což se poté potvrdilo i v prvních měsících rodičovství.
Co bys vzkázala ostatním párům a ženám, které o IVF uvažují ale mají obavy?
Pokud je touha silnější než strach, vše ostatní jsou jen otravné detaily, které se dají s přehledem zvládnout. Doporučuji si nečíst diskuze na internetu a věřit doktorům, které jste si zvolili.
Rozhodně to stojí za to, náš syn je naše největší štěstí. A když se na mně usměje, vůbec nepřemýšlím nad tím, co předcházelo jeho narození.
Maminka Míša
